Když vzpomínám na focení s Helenkou, tak si uvědomuji, že já, která vždy utíkala před každým fotoaparátem, najednou zjistila, jak je vše relativní. Najednou mě focení bavilo, vždyť na jedné fotce může člověk prožít celý život nebo se třeba stylizovat do několika různých osob.

Takže na chvíli opustí ten náš reálný svět a může třeba i létat v oblacích…. No a když k tomu ještě přidám to netrpělivé čekání, jak vše dopadne a nadšení z každého výsledku, můžu jenom napsat Heli, děkuji!!!

Hodnocení: (5 / 5)